Jsem člověk, který neustále vymetá nějaké kurzy. Kurzy líčení a teorie barev už ani nepočítám, to se rozumí samo sebou. Baví mě leccos – od taneční improvizace, přes jógu, po divadlo pro neherce, divadelní improvizaci, rétoriku… Další určitě ještě objevím a absolvuju.

Za prvé se ráda vzdělávám, za druhé mě baví potkávat se s novými lidmi a za třetí mě ta témata vážně zajímají a potřebuju je k tomu, abych měla radost ze života. 

Na jednom takovém kurzu jsem se setkala s bankéřem, psychologem a obchodníkem. Našli jsme spoustu společných témat, až jsme se dostali k tomu, jestli používáme produkty firmy, u které pracujeme. A ejhle! 

Bankéř měl účet jinde než u své banky, obchodník potravinářské firmy své produkty nejedl a psycholog s úsměvem prohlásil, že si taky dá radši panáka, než aby šel k někomu pro radu.

Připadala jsem si trochu jako mimozemšťan, protože já používám co se týče kosmetiky pouze to, co sama prodávám. Nic jiného. Ani nic jiného nezkouším, proč bych měla? To, co potřebuju mám naservírováno v podstatě na stříbrném podnose od své značky.  Navíc jsem v tomhle ohledu dost konzervativní, a s Mary Kay pracuju mimo jiné i proto, že nezvládám vybírat kosmetiku v kamenných obchodech. V obchodě je příliš velký výběr a nikdo mi neporadí! Takže používám prostě to, co mám ve vlastním obchodě. A díky tomuhle setkání jsem zjistila, že to není samozřejmost.

Já své produkty znám, protože si je denně mažu na obličej posledních 20 let. Věříte, že vám díky tomu dobře poradím?

Vsaďte boty, že ano.